
Ocitáte se přímo uprostřed války mezi Východem a Západem. Několik let po Válce o Prsten a pádu Saurona povstal nový Temný pán Marghul, který obnovil Barad-dur a sjednotil východní hordy. Nelítostní skurut-hai, skřeti na vrrrcích a zástupy zlých haradských pustoší západní země. Na odpor se jim postavilo spojenectví západních lidských království Gondoru a Rohanu, spolu s trpaslíky ze severu, hobity z Kraje a zbytky elfů, kteří ještě neodpluli za moře.
Teď už jen záleží na tobě, hrdino, na kterou stranu se přidáš. Na stranu dobra nebo na stranu zla? Můžeš si vybrat, zda tvoje postava bude silný a neohrožený válečník, mocný mág, temný nekromant nebo třeba tajemný zloděj. Můžeš se stát zručným řemeslníkem, vyrábět zbraně a zbroje, těžit suroviny a své výrobky prodávat spolubojovíkům. Čeká na tebe nepřeberné množství monster na pláních Středozemě, tajemné jeskyně plné pokladů a souboje s ostatními hráči. To všechno zaručuje zábavu na dlouhé hodiny.
Ve světě se budou objevovat monstra a předměty s vánoční tématikou.
.spoctibankySběratel se doslechl zvěstí o existenci zvláštního tvora – humanoida malého vzrůstu a velmi výrazných barev.
Podle svědectví těch, kteří měli štěstí ho potkat, se kdysi zdržoval pouze v temných koutech jeskyní. V poslední době však byl spatřen i za bílého dne na pláních a v různých částech Středozemě.
Sběratel věří, že by tento tvor mohl vlastnit vánoční baňky, které ještě nemá, a proto o ně jeví velký zájem…
Pro hráče, kteří si získají důvěru Sběratele, je připraven vstup na Vánoční ostrov, kde naleznete:
Během trvání eventu je navíc vyhlášen mír mezi realmy, a je tak povolena spolupráce i společné absolvování dungeonů.
Event končí ranním restartem 5. 1. 2026 (cca v 4:10)
Nezapomeňte si do té doby vyměnit všechny nasbírané vánoční baňky za odměny!
Polední slunce dopadá za zvuku bzučících včel na rozkvetlou zahradu a srub ležící na západním okraji Temného hvozdu. Postarší entomolog Herman právě uvnitř chaty hostí kováře z nedaleké jeskyně. Nejsou zas tak dobří přátelé – zkrátka na sebe zbyli, protože v těchto končinách nikdo jiný nežije. Schází se v Meddědově původním obydlí pravidelně už od nepaměti, ale tentokrát je to naposledy.
"... no a když mě ten poslední přišel otravovat řečmi o tom, jak to nejde sehnat, došla mi trpělivost," pokračoval ve svém rozhořčeném monologu kovář, který se zatím nedotkl svého jídla.
Lovec, který se doteď věnoval pokrmu nevábné barvy a konzistence, vyhlédl z okna a nepřítomně řekl: "Cítím je. Nejsou právě vidět, ale určitě jsou tam."
"Takže ti děkuju za veškerou pohostinnost, ale vše už mám sbalené a od tebe se vydávám rovnou směrem k Angmaru. Severně od Fornostu je hluboko v podzemí kovárna, kde budu mít přístup k tomu zpropadenému oleji, ale hlavně mě tam už nikdo nebude tak často rušit od práce. Třeba se mi dokonce podaří i trochu vylepšit postup výroby těch přízračných zbraní."
Herman polknul poslední sousto a se skelným pohledem opět pronesl: "Ano, jejich královna žije v podzemí a právě teď plodí další a další."
Kovář jediným dlouhým srknutím vypil celý talíř, s blahosklonným úsměvem se zvedl od stolu, vyšel ze srubu a ponechal svého přítele jeho zádumčivým broučím myšlenkám.