RP Novinky

Moina Filya


Těžký vzduch v bažině neslyšně dusí své nepočetné obyvatele. Nad mršinami nehnutě stojí puch tlejícího masa, jen občasné kruhy na vodní hladině naruší mrtvolný klid. Celá staletí jsou Mrtvé Močály pustou krajinou, na jejíž hranici se dech světa odráží o přízraky mrtvých. Zde plíce Ardy dále nedýchají a veškerý život chřadne.

 

V dáli se zablýskalo. Zbloudilá drobná zvěř se hbitě ukryla pod skromný porost. Hraboš zvedl čumák do vzduchu a vzrušeně zavětřil. Zahřmělo. Z rázu se zvedl vítr a ve světle dalšího blesku se po nebi prolétl stín. Hladinu močálu rozvířil nápor vzduchu a krajinou se rozlehl děsivý řev okřídleného démona. Rozhlédl se, změřil si obzor, a když spatřil, co hledal, vznesl se a s dalším vřískotem zamířil ke skalnatému masivu. Během několika minut se za zrůdou uzavřela oblaka páry halící Smutnou Stezku. Vítr ustal tak náhle, jak začal, a vody močálu se opět zklidnily. Do nehybného hraboše se pustili první mrchožrouti.

 

pozn. redakce: Je vydán patch pro mapu. Všichni si prosím co nejdřív proveďte aktualizaci přes Updater


Guildwar Terror vs The Wicked


Guildwar Terror vs The Wicked

začátek: sobota 21.10.2017 8:00 ráno

konec: sobota 4.11.2017 8:00 ráno

 

hráčský příběh:

V Mordoru kde nevládne první nazgul si klan The Wicked začal přivlastňovat co jim nepatří a povyšovat se nad ostatní obyvatele Mordoru, až do doby kdy klanu Terror došla trpělivost a začali nevhodné způsoby klanu Wicked trestat. Bylo mnoho zraněných, mnoho padlých, až vzájemná nevraživost přešla do takové míry, kdy si oba klany navzájem vyhlásily válku.


Zpráva Rohanského zvěda


Zkrvavený člen rohanské výpravy právě projel branami Minas Tirith. Z posledních sil zvolal: Mou výpravu přepadly zrůdy ze starých časů! Jeďte bojovníci na pomoc! Bojiště není příliš daleko! Poté se jezdec zřítil k zemi a svým zraněním podlehl. 

Prosím hráče, aby dodržovali následující pravidla eventu: 
V blízkosti eventu je přísný ZÁKAZ PVP!


Zpráva Rohanského zvěda


Včera ve večerních hodinách se do Edorasu vrátil zvěd. I přes to, že putoval po několik dní, s ničím neotálel a ihned se dožadoval svého pána. Sdělil mu, že v dalekých zemích se začaly mezi válečníky, kouzelníky, zloději a nekromanty šířit zprávy o nebývalém bohatství ukrývajícím se kdesi na pokraji říše Mordoru. Především zvýšený zájem po bohatství prahnoucích zlodějů utvrzoval poutníka ve víře, že zvěst musí být pravdivá. Na popud krále Rohanu vyrazila brzy nad ránem pod rouškou mlhy početná skupina jezdců rovnou směrem k Mordoru. Podle povídaček, které jim zvěd sdělil, by se tato výprava měla vrátit za necelé tři dny. Obyvatelé Edorasu jsou v očekávání o jak velké bohatství se tedy bude jednat.


Generál Gondoru


Novým generálem gondoru byla jmenována Infamous.


Terror


Krev, rachot zbraní, hrozivé výkřiky a spousta násilí. Pro mnohé noční můra, pro muže jenž nazývají Deeth běžný den.


Při jedné noční bitvě Gondoři napadli Barad-Dur. Potkal zde válečníka, jenž mu byl více než rovný. Po krátkém a zuřivém souboji byl Deeth těžce zraněn, ruka s mečem mu visela na kusu kosti a na jeho krku spočinulo ostří meče jeho protivníka. Poté, ale přes krev bušící ho do spánku ucítila, že chlad zbraně z jeho krku zmizel a zaslechl slova: „Heru Beleg Ruin“ Udiveně otevřel oči a zrakem zkaleným bolestí pohlédl do očí kouzelnici Elize, která mu podávala ruku i s její mordorskou partou. Po boku Elizy stál válečník Balleron..

Válka. Napětí, které se neslo ve vzduchu a brzy mělo být prolomeno. Deeth nasál vzduch protkán očekáváním a strachem. Podíval se okolo sebe na lid, který nechtěl prohrát za žádnou cenu. Nepřátelé se jako jeden muž vydali proti Mordoru. Ti, v celé své rozličnosti, neotáleli dlouho s odpovědí. Brzy se dostali na dostřel a z obou stran vyletěly salvy šípů v takovém počtu, že se na chvíli zdálo, že zmizelo i zářivé slunce nad nimi. Stiskl svou halapartu pevně v ruce a vyběhl proti svému nepříteli. Z obou stran se nesl křik. Ať už zvolání Mordoru, nebo Gondoru. Tentokrát však nešlo slyšet volání jmen cechů. Gondorský křik se spojil v jednoduché "za Generála Gondoru", které vyjádřilo vše, o co šlo. Ale nejen to, často to také byl výkřik bolesti a hluk dopadajících těl.


Gondoři rozhodně neměli přesilu, i tak dokázali sebrat těžkooděnce se štíty a postavit je dopředu, za ně kopiníky, lukostřelce, mágy. Toto postavení bylo nejlogičtější a také bylo účinné, než byla první řada proražena nepřítelem. Nyní zde byl každý sám za sebe. Mordoři rychle pronikali mezi řady napůl rozpadlého tělesa. Jeho sekera usekla hlavu prvnímu ze střelců. Byl rychlejší. Vytáhl z něj zbraň, ale než se stačil připravit na dalšího nepřítele, cizí smrtící nástroj ji proletěl kolem hlavy. Vyhnula se.
 
*Po čtyřech letech*
Zlo nikdy nezemře!!

                                                                                                         


Ztracený oddíl


Ztracený oddíl se plížil temným lesem, neviditelný pro své okolí. Dnes měla přijít jeho velká chvíle, kdy provede poslední výzvědy v nepřátelském území, které se pro ně tak záhadně otevřelo, a odhalí nejslabší body vhodné pro útok. Jako stíny se stopaři míhali od stromu ke stromu, až k velké skále. Tam se zastavili a dlouhou dobu, snad hodinu, pozorovali krajinu před sebou a pod sebou. Na jejich tváři se objevil úsměv. Našli, co hledali. Nechráněné místo, slabý oddíl na stráži.

 

Měl to být boj krátký a krutý. Přesně, jak to měli rádi. Bez zbytečných fines a hrdinských výkonů, jen čistá a poctivá řezničina. A přesně tak to nebylo. Během chviličky se z útoku stala obrana, z odstrašujícího řevu prázdné tváře plné nepochopení. Ztracený oddíl byl rozprášen elfskými obránci. Mnoho členů Ztraceného oddílu bylo pobito.


Hrstka zbylých se rozprchla ve snaze záchrany vlastního života po celé Středozemi, kde se z nich stali banditi. Nikdo neví, kolik jich celkem přežilo, ale u každého člena Ztraceného oddílu, kterého se podařilo dopadnout, byl nalezen podivný svitek...


Vyvrhel


Gondorskému lidu se na vědomost dává, že byl řemeslníku Pompovi udělen status Vyvrhele. Za opakovanou spolupráci s Mordorem se stává vyhnancem. Zakazajeme tímto všem gondorům s daným jedincem jakkoliv spolupracovat a pomáhat mu. Naopak doporučujeme jeho přítomnost nahlásit nejbližšímu dobrodruhovi, který ukončí jeho bídnou existenci.


The Wicked


Příběh začal, před mnoha lety, když v temném koutě Ered Lithui zrodila se skupina zabijáků. Každý uměl něco, každý měl výjimečnou schopnost, každý měl chuť zabíjet bezbranné, každý byl silnější než ten nejsilnější. Společně vládli silou, která by celou Středozem zpustošila. Avšak jednoho dne, když vydali se opět lovit potulné rolníky, pobíhající v lesích a na polích v Rohanu, Gondoru či Eriadoru.  Při dunění kopyt svých černých koní, přejížděli řeku Brandyvína a najednou, z ničeho nic je přepadla tlupa gondorských Strážců, v čele s mocnými svého řádu, celá v bílém. Černí jezdci, nepřipraveni na tuto past, až na jednoho, padli. Na ten den asi nikdy nikdo nezapomene, Strážci tenkrát uštědřili mordorským jezdcům ránu tak hlubokou, že se většina zbylých černých jezdců, kteří v bitvě nebyli, dlouhou dobu schovávali ve svých pouštních měst a ani se neodvážili vycházet. Porážka otřásla celým Mordorem, byla to nejdrtivější prohra od dob mocného pána Saurona. 

Jediný přeživší, kterým byl čaroděj, si den co den opakoval jednu otázku. Jak mohli gondorští jezdci porazit takové zlo? Po několikaletém přemýšlení usoudil, že musel jejich skupinu někdo prozradit. A měl pravdu, v Mordoru byl prašivý skřet, který o všem věděl a poslal jiného aby prozradil jejich tehdejší plán. Když toto čaroděj zjistil, pomsta na sebe nenechala dlouho čekat, našel si skřeta a krutě ho mučil, posléze, když se dozvěděl co chtěl, i zabil. Pomsta ho nabudila k novému začátku, po tréninku, kterým každý den procházel, zdál se býti mnohem silnější než dříve. 

Pomsta, kterou vykonal s jedním svým pomocníkem, kterého v tajemných místech nazývali jménem Sinaen, mu alespoň trochu vrátila to, co se tenkrát stalo. Zdaleka však ne tolik, co by si on sám přál. Každý den bloumal ve své černé věži, jeho věrný pomocník dělal vše, co dělat šlo a jen čekal, kdy se čaroděj konečně rozhodne k nezapomenutelné odplatě.

Ten den na sebe nenechal dlouho čekat, při zabíjení divoké zvěře na severu Angmaru, narazili na skupinku mladých mordořanů. Se Sianenem si říkali, že jsou to nejspíš jezdci z Angmaru či haradští hrdlořezové. Po prozkoumání okolí se ke skupince přiblížili. Byli to nurnští jezdci, vyučení nazghulem, který taktéž tenkrát padl u brandyvínského brodu. Nyní se potáceli po Středozemi a hledali maso pro obživu. Čaroděj jim nabídl, zda se nechtějí přidat k němu, pověděl jim jeho příběh. Neváhali ani vteřinu, řekli čarodějovi, že prastarý příběh o pádu černých jezdců znají a chtějí se rovněž pomstít. S čarodějem jich bylo šest, učil je novým věcem a společně hledali další, kteří by se přidali k vyhledání Strážců Gondoru a jejich vyhubení. Vzniklo společenství zlých, nemilosrdných Mordořanů (říkali si The Wicked), které bylo připraveno zničit každého, kdo se jim postaví do cesty. Z jejich jmen šel strach a tudíž nebudou jmenovány. Třeste se! 


Čtyři kamarádi


"Byla to taková veselá čtveřice", začal hůrecký hospodský své vyprávění. "Kamarádi, statní muži, co se tady scházeli každý týden. Popili a bavili celou hospodu. Rádi pomáhali, byli odvážní a stateční. Myslím, že sloužili u městské stráže, protože nosili čisté, pěkné zbroje a dlouhé meče. A že se s nimi uměli ohánět! Nejednomu sedlákovi pomohli zahnat vlky nebo i skřety ... a pak ...". Hospodský se odmlčel a zadíval se dlouze do prázdna. Po několika vteřinách povzdechl a pokračoval: " Pak přišel ten osudný den, kdy jeden z nich přinesl novinu z severu. Dlouho do noci se tu ti čtyři bavili, hádali a plánovali. Co jsem zaslechl, tak mělo jít o nějaký poklad nebo podobné nesmysly ... Bavili se o temných starých časech. O říši Angmaru a o veliké pevnosti. Za týden do hospody přišel jediný z nich. Ten nejmladší. Chvíli seděl u obvyklého stolu a když utekla půl hodinka, bylo na něm znát, že ho něco trápí. Už to nebyl ten usměvavý mladík, jako jindy. Nervózně upíjel pivo a stále se díval na dveře. Na každého nového příchozího. Po další půl hodině kvapem odešel. Týden na to přišel opět jen ten nejmladší. Skoro bych ho nepoznal. Jeho výraz se změnil. Jako by z něj vyprchalo mládí a chuť do života. Objednal si čtyři piva a zamířil ke stolu. Nesl velký, těžký vak. Postupně z něho vyndal tři pomlácené a zakrvácené přilbice a tři rozlámané meče. Ke každému pivu dal jednu helmu a jeden meč. Neposadil se. Pozvedl žejdlík, naráz ho vypil a odešel. Bylo to naposledy, co ho tu kdo viděl .... "



Stránka 1 z 3
Top