Sledoval je už několik nocí. Snažil se v mysli splynout s jejich pohyby, touhami a myšlenkami. Pozorně zkoumal každý pohyb jedné z jejich osmi končetin. Někteří byli menší, jiní zase větší. Jedni zelení, druzí hnědí a třetí zase černí jako sama noc. Už třetí den sledoval jak skupinky těchto stvoření na svých zádech nebo za sebou, odnášejí dolů do kobky mrtvá těla dobrodruhů zabalená do bílých vláken. ,,chudáci jejich vdovy“ pomyslel si mladý hraničář a v hlavě si poznamenal, že pokud tohle přežije tak mu budou muset dát víc než jen měšec zlaťáků a dvě prasata. Ty nebohé ženy si myslely, že jejich muži od nich utekli. Proto jsem taky tu nabídku vzal, když mě požádali, abych je vystopoval a přivedl zpět domů. Vypadalo to jako lehká práce. Ale sranda přestala, jakmile jsem je stopoval skrze pláně, lesy až ke břehům velkého moře, kde začali stopy po nich mizet. Nemohl jsem je v tom nechat, přece jen jsem hraničář. I když, teď toho lituji. Budu rád, když se vrátím živý zapřemýšlel nad svým osudem a opět upřel zrak na vstup do jejich doupěte. Už minulou noc se rozhodl, že místo toho aby on sám šel dovnitř, zkusí je spíš vylákat ven. Už nebylo na co čekat. Pomalu vyjmul z toulce na zádech tři rudě červené šípy, které dostal za svou poslední práci. Chvíli ještě přemýšlel a potom natáhl tětivu se všemi třemi v ruce. Přiložil ji k prvnímu šípu, zhluboka se nadechl a pustil. ,,Výborně! První je dole!“ problýsklo mu v hlavě společně s okamžitým výstřelem šípu druhého. ,,Druhý!“. Už se chystal povolit tětivu s posledním šípem, když za ním zachrastilo křoví. Okamžitě se otočil a vystřelil směrem, odkud zvuk vycházel. Nic. "Asi se mi to jen zdálo“ pomyslel si. Otočil se zpět směrem k doupěti, ale poslední cíl zmizel. ,,Sakra“ zaklel hraničář. Byl přece Eawa, jeden z nejnadějnějších mladých hraničářů. A teď si nechal utéct kořist kvůli hloupému vánku. Musel za každou cenu toho posledního najít. Přehodil si luk přes rameno, vytáhl si z boty dýku a opatrně se vydal vpřed. I když měl uši i oči nastražené, po jeho osminohém soupeři nebyla nikde ani památka. Nebo si to aspoň myslel. Velké tělo ho srazilo svou váhou na zem. Hledal svého nepřítele všude okolo, ale nepodíval se nahoru. Jaká začátečnická a hloupá chyba. Udělal kotoul, aby se vyhnul případnému útoku a postavil se. Byl černý. To nebyl on. Tím pádem tu někde musel být ještě jeden. Neměl ale čas na přemýšlení. Černý osminožec se po něm vrhl a jen tak tak se Eawa vyhnul velkým a ostrým kusadlům. Eawa seknul a podařilo se mu poranit jednu nohu. "Tak, už jen sedm“ prohodil si jen tak pro sebe a rozhodl se k výpadu ze strany. Rozběhl se, přeskočil jednu z noh, která po něm máchla, a zabodl mu dýku do boku. Ten jakoby sykl bolestí a jinou nohou odhodil Eawa směrem ke vchodu do kobky. Eawa se postavil a zaklel. Dýka zůstala v těle bestie, která se už vzpamatovala z bolesti a mířila k němu. "To bude těsné“ opět zaklel nervózně a chystal si luk a šíp. Vystřelil. Trefil ho přímo do hlavy a tak na chvíli zpomalil postup černé obludy. Eawa šáhl po dalším. Natáhl...
Luk dopadl na zem a Eawa spadl na kolena. Pomalu se otočil. Zavrávoral, ale ještě předtím než omdlel se podíval hnědé nestvůře, kterou přišel ke vchodu do doupěte hledat, do očí a s posledním náznakem světla si Eawa pomyslel. "Zachrání mě někdo?“ A zmizel v útrobách kobky.
by Ichimaru