Polední slunce dopadá za zvuku bzučících včel na rozkvetlou zahradu a srub ležící na západním okraji Temného hvozdu. Postarší entomolog Herman právě uvnitř chaty hostí kováře z nedaleké jeskyně. Nejsou zas tak dobří přátelé – zkrátka na sebe zbyli, protože v těchto končinách nikdo jiný nežije. Schází se v Meddědově původním obydlí pravidelně už od nepaměti, ale tentokrát je to naposledy.
"... no a když mě ten poslední přišel otravovat řečmi o tom, jak to nejde sehnat, došla mi trpělivost," pokračoval ve svém rozhořčeném monologu kovář, který se zatím nedotkl svého jídla.
Lovec, který se doteď věnoval pokrmu nevábné barvy a konzistence, vyhlédl z okna a nepřítomně řekl: "Cítím je. Nejsou právě vidět, ale určitě jsou tam."
"Takže ti děkuju za veškerou pohostinnost, ale vše už mám sbalené a od tebe se vydávám rovnou směrem k Angmaru. Severně od Fornostu je hluboko v podzemí kovárna, kde budu mít přístup k tomu zpropadenému oleji, ale hlavně mě tam už nikdo nebude tak často rušit od práce. Třeba se mi dokonce podaří i trochu vylepšit postup výroby těch přízračných zbraní."
Herman polknul poslední sousto a se skelným pohledem opět pronesl: "Ano, jejich královna žije v podzemí a právě teď plodí další a další."
Kovář jediným dlouhým srknutím vypil celý talíř, s blahosklonným úsměvem se zvedl od stolu, vyšel ze srubu a ponechal svého přítele jeho zádumčivým broučím myšlenkám.
"Couro! Tahat se za peníze se starýma dědkama, to by ti šlo," vyštěkla vesničanka na mladou dívku.
"Epona ti žehnej," usmála se na ni Evuška a vesele odkráčela z Hůrky kamsi na východ.
Dva dlouho znesvářené rody ještěranů dosáhly po měsících bojů křehkého příměří. Čarodějka Mirrana, která byla náhodným svědkem mírových rozhovorů v Mrtvých močálech, sice pranic nerozuměla syčení šupinatých tvorů, ale než se obě družiny rozešly zpátky do svých bažin, vůdci obou kmenů si podle ní na znamení míru cosi vyměnili.
"Myslíš, že už jdou?" zeptalo se nervózní stvoření své parťačky.
Mumie dál beze slova civěla do zrcadla.
"Možná jsme měli dát vědět, ať se nebojí těch hliněných pobudů u vchodu," pokračuje Král Nemrtvých v přemýšlení nahlas.
Mumie pokrčila rameny.
"Zaběhneš kouknout do vesnice na hráz, jestli už tu budou?" prosebně se na ni podíval.
Odkudsi zpoza obvazů se ozvalo hlubokým hlasem: "NAPOSLEDY. A TENHLE TVŮJ DŮM HRŮZY JE PĚKNÁ KRAVINA."
Námořní bitva skončila, řinčení zbraní utichlo a šum oceánu už jenom občas přeruší zasténání některého z umírajících vojáků. Mladá pirátka přispěchá ke kapitánovi, který si právě na můstku vychutnává pocit z úspěšného obsazení lodi.
"Šéfe, tohle musíte vidět," vychrlí ze sebe a mává před ním starou námořní mapou.
Kapitán jí neodpovídá. Dlouze hledí na obzor, odkud se rychle blíží další plavidlo. Vypadá to, že bitva ještě zdaleka neskončila.
"Bylo nebylo, za dávných časů, kdy nikdo z nás ještě nebyl na světě, křižoval vody moří oblévajících Středozem kapitán Duhovous se svou posádkou. Sice to byl pirát a rád si bral věci, co mu tak úplně nepatřily, ale jak už jeho jméno napovídá, nebyl vyloženě zlý. Zkrátka miloval svobodu a záležitosti suchozemců ho moc nezajímaly. Kapitánovi a jeho mužům se dlouhá léta vedlo skvěle, ale nic dobrého netrvá věčně.
Za jedné obzvláště deštivé noci prorazily trup jeho lodi útesy a většina posádky už se loučila se svými životy, když tu se najednou ve světle blesků na obzoru objevil obrys čehosi obřího. Monstrum se prodralo vlnami až k lodi, bez větší námahy zvedlo potápějící se kocábku z vody a začalo si zvídavě prohlížet vyděšené námořníky. Kapitán se jako jediný zachoval duchapřítomně, opatrně přešel po rozhoupané palubě přímo k hlavě obludy a toto až podezřele lidsky vyhlížející stvoření oslovil.
Nikdo neví, co mu řekl a jaké neuvěřitelné události poté následovaly, ale od těch dob prý žije ve stokách pod naším městem pradávná příšera z hlubin a výměnou za záchranu svých životů jí posluhují ne už tolik svobodný kapitán Duhovous se svojí posádkou."
"A proč to teda dneska v divadle tak smrdělo?" zeptala se zmatená holčička tatínka.
"Nevím. A pojď už, nebo si pro tebe v noci přijde Cajun."
Vážená kapitánko,
poslední hlášení našich zvědů mimo jiné uvádí, že mordorská strana zřídila na předměstí Haradu jakýsi úřad, který se specializuje na zadávání vojenských úkolů námezdným žoldnéřům. To ve výsledku značně snižuje náklady na výcvik a provoz jejich vlastních armád. Musím bohužel připustit, že z této taktiky bychom si měli vzít příklad. Proto jste odměnou za všechny své dosavadní zásluhy s okamžitou platností převelena do momentálně nevyužívaného rekreačního sídla gondorských vojsk v Šedých přístavech, kde bude Vaším novým rozkazem zprostředkovávat obdobná zadání záškodnických činností komukoliv, kdo bude schopný a ochotný je plnit. Pevně věřím, že Vám mořský vzduch prospěje a tohoto úkolu se zhostíte s patřičnou vervou.
S úctou, G. G. Y.
Mladá žena v plátové zbroji začala pomalu mačkat dopis do úhledné kuličky a se znechuceným pohledem pronesla: "Práce snů..."
Stávající generál Infamous se rozhodl neobhajovat titul.
Novým generálem se tedy stává bez boje vyzyvatel a zároveň jediný zájemce - Yuwellia.
Současný Generál Gondoru Infamous byl vyzván hráčem Yuwellia k souboji o titul. Výzvu přijal. A proto se v dohledné době uskuteční turnaj.
Do 30.11.2021 23:59 mohou i ostatní zájemci o účast posílat přihlášky na můj discord wD#1450. Po uzavírce proberu se všemi přihlášenými vhodný termín a naplánujeme událost.
Přihlášky posílejte prosím přesně v tomto formátu:
"Já (jméno+povolání postavy ucházející se o titul GG) přihlašuji svůj tým složený dále z těchto postav: ( a zde uvedete až 4 další postavy - jména + povolání, z kterých budete v den konání turnaje vybírat trojici, která bude bojovat. Tato trojice musí zůstat po celý turnaj stejná. V trojici se nesmí opakovat žádné povolání a a bitvy se nemůže účastnit klerik a shaman )"
Dobrodruh a trpaslík se jménem Filbor byl známý tím, že rád cestoval a objevoval nová místa. Cestoval spolu se svou lamou a magickou holí, kterou si sám vyřezal.
Nebál se ani těch nejnebezpečnějších míst, a tak se jednoho dne vydal na Severní spoušť, kde nalezl stezku, která vedla mezi skalami. Poté, co se přiblížil ke konci, kde se stezka uzavírala si všiml,
že tam někdo stojí.. byl to člověk v černé kápi a róbě, z kterého šla hrůza, v ruce měl meč a velice pečlivě hlídal okolí.
Filbor po chvíli přemýšlení vystoupil z úkrytu a vyslovil kouzelnickou formuli, která seslala zeď před osobu v kápi a za zdí schoval vyvolaného pomocníka, kterým byl elementál vzduchu.
Neznámá osoba ale hodila poblíž zdi lahvičku, která po chvíli explodovala a zcela odstranila zeď, a to i s vyvolaným pomocníkem. Filbor chvíli nevěděl co dělat ale poté,
co se na něj osoba začala řítit s mečem přestal váhat a vyslal několik kouzel.. děsivou osobu v kápi přemohl a šel dál. Opodál nalezl podivný symbol z krve,
který ho pri vstupu na něj přenesl do podzemí.
Zde jeho příběh končí, protože od té doby o něm už nikdy nikdo neslyšel...