Erebor Ultima Online Shard

Vítejte na stránkách Opensource shardu Erebor

hry Ultima Online

Ocitáte se přímo uprostřed války mezi Východem a Západem. Několik let po Válce o Prsten a pádu Saurona povstal nový Temný pán Marghul, který obnovil Barad-dur a sjednotil východní hordy. Nelítostní skurut-hai, skřeti na vrrrcích a zástupy zlých haradských pustoší západní země. Na odpor se jim postavilo spojenectví západních lidských království Gondoru a Rohanu, spolu s trpaslíky ze severu, hobity z Kraje a zbytky elfů, kteří ještě neodpluli za moře.

Teď už jen záleží na tobě, hrdino, na kterou stranu se přidáš. Na stranu dobra nebo na stranu zla? Můžeš si vybrat, zda tvoje postava bude silný a neohrožený válečník, mocný mág, temný nekromant nebo třeba tajemný zloděj. Můžeš se stát zručným řemeslníkem, vyrábět zbraně a zbroje, těžit suroviny a své výrobky prodávat spolubojovíkům. Čeká na tebe nepřeberné množství monster na pláních Středozemě, tajemné jeskyně plné pokladů a souboje s ostatními hráči. To všechno zaručuje zábavu na dlouhé hodiny.

Kam dál?

  • Pro získání informací o serveru klikněte zde.
  • Na vývěsce shardu se po přihlášení můžete radit s ostatními hráči
  • Napište nám zpětnou vazbu! Ikonka broučka v hlavičce stránky je tu právě proto.
  • Účastněte se vývoje a změňte přímo chování hry úpravou skriptů!

Poslední Novinka

Drobné novinky


  • V quest menu (příkaz .questy) se zobrazuje počet průchodů Labyritu zlatého goblina a šance na item bez bonusu.
  • Pro mágy přidáno class info.
  • Oprava zvýraznění dokončených questů: Borek zemedelec, Kniha inscripce a Prekupnik.

Více Novinek »

Poslední RP Novinka

Dol...


Bylo sychravé podzimní odpoledne. Babí léto bylo už dávno pryč a blížila se zima. Severní vítr přihnal těžké dešťové mraky od Šedých hor a z oblohy se začaly snášet kapky studeného deště na Temný hvozd. Ale severní vítr s sebou přinesl i něco dalšího, zlověstnějšího. Do mé věže ve Východní Marce přivál podivný zápach. Opřel jsem se v okně a pozoroval mračna nad Temným hvozdem. Po pár hodinách zavalila stromy hvozdu mlha a vítr utichl. Vypadalo to skoro, jakoby mlha vytvořila okolo lesa zeď. Seběhl jsem pro dalekohled, vrátil se zpátky do věže a pozoroval okolí. Všechny stromy zmizely a jediné co jsem viděl, bylo malé světlo v dáli. Myslel jsem si, že je to louč nějakého řemeslníka, ale světlo se potácelo zmateně z jedné strany na druhou, mizelo a zase se objevovalo. Rozhodl jsem se, že to půjdu zkontrolovat. Osedlal jsem koně a vyrazil.
S každým krokem blíže k Hvozdu byl kůň více a více neklidný. Klopil uši, frkal a odmítal jít poslušně vpřed. Seskočil jsem, uvázal jej ke stromu a dál šel po svých. Z ničeho nic jsem zase ucítil ten podivný zápach a zahlédl světlo.
Skrz hustou mlhu jsem došel k louči, která ležela na zemi. V tom jsem zaslechl slabý hlas. Zvedl jsem louč, vytáhl meč a vydal se za tím zvukem. Po pár krocích jsem o něco zakopl. Zjistil jsem, že to byla noha vyděšeného hobita, který ležel schoulený v keříku suchého borůvčí. "Co dělá hobit tak daleko?" pomyslel jsem si. Celý se třásl, byl zalitý studeným potem a sotva dýchal. Nedokázal ani mluvit, jen mu drkotaly zuby. Popadl jsem jej a vyšel s ním z lesa ven. Vysadil jsem ho na koně před sebe, zabalil ho do svého pláště a vyrazili jsme zpátky. Cestou jsem se hobita ptal, co se stalo, ale ten jen pořád dokola koktal "D-d-d-d-d-dol...". Když jsme dorazili zpět, položil jsem hobita na postel, aby si odpočal a zahřál se. Chtěl jsem přiložit pár polen do krbu, ale když jsem odcházel, popadl mě za ruku. Vyrozuměl jsem, že mne žádá, abych u něj chvíli seděl. Čekal jsem, jestli něco řekne, ale jediný zvuk, který vydával, bylo neustálé drkotání zubů.
Slunce už začalo zapadat, a tak jsem zapálil svícny v pokoji. Hobit se pomalu uklidňoval a přestal i cvakat zuby. Po chvíli, jsem zaslechl, jak hobit začal něco mumlat: "Ně-k-k-k-kdo t-t-t-tam byl. Něc-c-o říkal, měl h-h-h-hůl a k-knihu." Začal se třást a chytil mě znovu za ruku. Pak se nadechl a znovu spustil: "Sledoval jsem jej dlouhou dobu, stál u brány a mluvil k ní. V ten moment jsem ucítil zápach zdechliny, chvílemi jsem slyšel zvuk lámání kostí. Začala se zvedat mlha…." Najedou hobita znovu zalil studený pot, celý zbledl a pronesl: "Mrtví povstali z hrobů, byla to hrůza! Chtěl jsem utíkat, ale strachy jsem celý zkoprněl. Chtěl jsem křičet, ale nevydal jsem ze sebe ani hlásku. Když se první mrtví začali pohybovat ke mně, utekl jsem, ale v husté mlze jsem zabloudil."
Hobit ještě chvíli mluvil o hrůze šílenství, které tam spatřil. Muže s knihou označil jako nekromanta a tím místem byl Dol Guldur. Pomodlil jsem se k Yavanně, ať je to lež. Pán Dol Gulduru byl přeci dávno zničen a pevnost samotná byla srovnána se zemí. Přesto jsem nemohl hobitovo vyprávění brát na lehkou váhu. Král se o tom musí dozvědět. Zlo z kobek Dol Gulduru se pravděpodobně vrátilo na povrch...


Více RP Novinek »

Top