Mnoho času proteklo a řeka života odnesla zdejším lidem i tu poslední vzpomínku na dobro. Kdysi dávno jednoho večera hluboko v srdci Barad-duru se rozhořel vysokým plamenem oheň. Bylo to prastaré vrahovské znamení volající je k radě. Kdysi ho zažehával mocný válečník v čele s ukrutným kouzelníkem, jména byly neznámá. Lidé z různých koutů světa nevěřili svým očím, když sledoval světelné záblesky ohně na ztemnělé obloze. "Kdo volá k radě" pomysleli si? U ohně stál muž a hleděl do plamenů přemýšleje zda zbyli ještě nějací hraničáři, kteří by vyslyšeli volání prastarého znamení. Tím mužem byl běsně vypadající čaroděj jeden z hraničářů slavné minulosti. Čas plynul a na vrcholek kopce začaly z různých stran ze tmy do osvětleného kruhu vstupovat postavy. Jak se blížili čaroděj si vybavoval jejich jména, která čas dávno uvrhl v zapomnění. Přišlo jich docela dost a jména byly nepotřebná k zapsaní, ale tehdy pronesli svou památnou řeč: Naše členství ať je založen ku sjednocení síly, kterážto dříme v horách, či se toulá nevyužita po nekonečných planinách. Bereme všechny kteří umí s lukem zacházeti a divou zvěř dobře znají. Jsou to lidé, které jen tak nějaká bouře nezaskočí a kteří často sami, jen se svým batohem, lesem se toulají. Tito lidé jsou potřeba do této země, kde vládne chaos, chudoba a nepřatelský přístup, všichni ti to lidé co se tímto heslem řídí si zaslouží jedině smrt. A proto spojme sily bratři a sestry a pojďme obnovit slávu mocného mordoru... Z hlav nepřátel si uděláme dekoraci do naších chudobných chatrčí! Tak se tato chvíle stala památnou a lidem kterým to otevřelo srdce se přidali.