Eaters in Dungeon

Jak skupina postupovala hlouběji do Drapačáku, narazili na skupinu zlobrů, tvory s pevnou kůží a odpudivým zápachem, který připomínal starou rašelinu. Po tvrdém boji stáli nad jedním z padlých zlobrů a Ichimaru navrhl další hostinu. Meldon, s úsměvem pod vousy, vytáhl několik sušených plodů temného bobkového listu a zkrouceného kořene, který měl intenzivní vůni po citrusech a pepři. Tyto ingredience, jak tvrdil, měly zmírnit pach zlobřího masa, které bylo těžké a olejovité. Když zlobří maso položili na horký kámen a začali ho opékat, z něj začal vytékat hustý šťavnatý tuk, který bublal a vydával vůni, připomínající kouřový uzený sýr. Jawor, válečník, nemohl čekat a odvážně si vzal první sousto. „Chutná to jako hovězí s příměsí pálivého pepře a sladkých mandlí!“ řekl překvapeně. Rikimaru se přidal a souhlasně kýval. Všichni si pochutnávali na pokrmu, který měl bohatou, zemitou chuť, a s každým soustem pocítili, jak jim tělem proudí zvláštní teplo a síla.

Nakonec, na samém dně Drapačáku, narazili na Pána šelem – obrovského tvora s šedou kůží a temnýma očima, který vládl všem tvorům dungeonu. Po náročném boji, který vyčerpal všechny síly družiny, stáli konečně nad tělem padlého vládce Drapačáku. Ichimaru a jeho společníci věděli, že tento pokrm bude vrcholem jejich výpravy. Rikimaru pečlivě oddělil kusy šťavnatého masa, zatímco Meldon vytáhl své nejlepší bylinky – sladký mech připomínající tymián, kůru z růžového stromu, která voněla jako hřebíček a skořice, a několik sušených bobulí s chutí podobnou šípku a medu. Maso Pána šelem opékali pomalu na ohni a vůně, která se linula kolem, připomínala lesní ovoce a jemný kouř. Po prvním soustu byli ohromeni. Maso bylo jemné jako telecí, ale mělo neobvyklou sladkost a kořenitost, která jim připomínala nejlahodnější jídla ze starých hostin. Každý kousek jim dodal zvláštní energii, a pocítili, jak se jejich mysl stává jasnější, těla silnější a jakoby i jejich smysly byly vyostřené. Ichimaru, plný odhodlání a nadšení, pozvedl svůj pohár a přísahal: „Od této chvíle jsme guildou, která nepoklekne před žádným monstrem. Každý tvor, kterého potkáme, se stane naší kořistí a zároveň hostinou.“ A tak vznikla guilda Eaters in Dungeon. Známá nejen svými bojovými schopnostmi, ale i průkopnictvím ve světě podzemních hostin, kde každé poražené monstrum sloužilo jako potrava i zdroj síly, které se žádná jiná guilda nemohla rovnat.