Nocturno



Guilda Nocturno už nepatří mezi nejmladší guildy a znovu sepsat její příběh není zrovna lehký úkol. Proto jsem putoval po knihovnách a přátelích guildy, aby můj výklad byl pokud možno co nejpřesnější. Mé pátrání mne zavedlo až k městu Edorasu, kde první sídlo guildovní se nacházelo. Hned u bran jsem potkal potulného barda Kerdaliona. Pamět mu sice už neslouží tak jako dříve, ale vzpomněl si na verše, které mu z nějakého důvodu utkvěly v hlavě.


Dřív nežli vzejde světlo dne,
přes horstvo, jež se v mlze pne,
jdem do hlubin, kde vládne stín,
pro svoje zlato ztracené...

Optal jsem se jej, kdo je autorem těchto veršů. "Na jeho jméno si nemohu vzpomenout, ale bylo velice krátké, to vím jistě," odvětil. Okamžitě mi došlo, že to muselo být dílo Rea, kronikáře a jednoho ze zakládajících členů guildy. Kéž bych věděl, kde je mu konec! Po nekolikahodinovém vyptávání na Rea mě přepadla žízeň a tak jsem zašel do místní krčmy svlažit své hrdlo korbelem dobrého piva. Přisedl si ke mně postarší muž. "Slyšel jsem, že hledáš kouzelníka Rea."

"Pardon?" odvětil jsem. Chvilku mi trvalo, než jsem poznal tvář obchodníka Bimba, který často prodává výrobky řemeslníků z Nocturna. Řekl jsem mu, proč Rea hledám. Bohové mně musejí dnes přát. Dozvěděl jsem se, že jednoho dne vypukl v domově bojovníků Nocturna požár a spousta věcí byla zničena. Pri odklízení trosek se našlo několik témeř neporušených beden včetně té s Reovymi zápisky, pro které se však nikdy nevrátil. Mnoho z těchto zápisků bylo zničeno, ale části se dochovaly. Opsal jsem vše, co bylo čitelné:


...za dob, kdy skřetí hordy nemilosrdně plenily lidské příbytky, vypalovaly hobití nory, kácely lesy elfů a drancovaly trpasličí jeskyně, nebylo radno se příliš potulovat po pláních středozemě...

...Gondor i Rohan slábl pod těžkými údery skřetích armád a každý, kdož včas nevzal nohy na ramena, byl bezmilosti zabit. V těch zlých časech, kdy jen temnota skryla těžce zkoušené poutníky, se životem v zemi pospolu protloukali bratři Holbi a Petr. Co Holbi svaly svými a silou dokázal, to bratr jeho Petr svou moudrostí a rozvahou doplňoval...

...tak při potyčkách s monstry temných hvozdů, které zabíjeli za soumraku, aby na kousek jídla a opravu chatrných zbrojí a zbraní měli, potkali se a dali dohromady s dalším poutníkem v dobách temna - Zeusem. Ve třech lépe nástrahám té zlé doby odolávali a milosrdná temnota často kryla jejich smělé výpady...

...při svých cestách do města Edoras pak jednoho dne potkali odvážného samotářského mága Re a jeho přítele, rebela a mluvku Canthara, oba ač stateční a nebojácní, často opovržení poznali od ostatních velmistrů gondorských a bojovník Holbi se stal jejich ochráncem...

...pak jednou za tklivých tónů ozívajících se z lesů a svitu temného měsíce, neustále obklopeného černými, hustými mraky, rozhodli se zpečetit své přátelství aby mohli jako jeden ukázat svou hrdost, jednotu a bratrství a založili spolek - guildu přátel na život a na smrt zvanou NOCTURNO...

I z těchto páru řádků jsem byl unesen a obdivoval přátelství těchto báječných lidí. Nicméně mi to nedalo a musel jsem slyšet i vyprávění současného vůdce guildy, mocného mága Kendrika. Po mnoha dnech ve sve laboratoři, kde se venuje své zálibě v alchymii, si konečně našel cas na odpočinek a začal vyprávět svůj příběh. Zasedl za stůl, zapálil si svou pěnovku a začal vzpomínat, jak to tenkrát vlastně bylo.

Stalo se to při mých potulkách a dospívaní ve 2 roce vlády nového pána temnoty Marghula v měsíci, kdy se barví listí stromů a nastaly nepokoje po celé zemi morijské. U bran Edorasu jsem potkal starce jménem Naodhar a dal jsem se s ním do řeči.

Zrovna jsem se vracel z lovu drahocenného peří cizokrajných ptáků když se rozhořela bitka před Edorasem s menší tlupou skřetů, kteří jsou čím dál více drzejší a silnější. Kdyz utichla bitevní vřava a vracející se obránci Edorasu šli si odpočinout a vyléčit svá zranění, zaujala mě skupina nenápadných válečníků v černých zbrojích. Naodhar si toho vsimnul a řekl mi: "Toto jsou praví válečníci. Tyto lidi měj vždy v úctě, neboť přes den jsou normálními lidmi, kteří pracují a můžeš se lecos naučit, pokud tě zajimá boj i magie. Žijí zde v Edorasu, ale mají něco většího v osudech, než je znát a vidět." S tímto ukončil rozhovor se mnou a šel za svými povinnostmi.

Po nějakém čase jsem se dozvěděl jména těchto pochmurných válečníků. Byli to bojovník Holbi, mágové Petr a Zeus. Později se k nim přidali Re a věčný mluvka a remcal Canthar. Brzy si uvědomili, že Edoras je dobře chráněný, ale co okolní samoty a vesničky? Kde mají svoji ochranu? I rozhodli se přestěhovat se do Forondonu.

Nastali zlé časy pro kdysi bohatý Rohan, přišla temnota. Vzpomínám na slova svého učitele a rádce Recholma a i na jeho proroctvi: "Temná je noc, temnější je můj sen, to Rohan za své hříchy brzy upadne v plen. V těchto dobách povstane obyčejný lid."

Oni se opravdu chovali moudře a spravedlivě, byli pilní a pracovití. Ale jakmile se začalo stmívat, vždy je popadl podivný pocit a nutkání se potulovat po kraji a bojovat proti všemu temnému. Lidi začali si jich vážit a oni pro ně stali se v tomto krutém čase paprskem světla a naděje v Temnotě, která začala se na ně valit z Mordoru.



Top